Susu,

jo, já jsem taky jako dítě záviděla západním dětem skříňky. Ale dneska to vidím jinak.

Klecové byly lepší, protože tam oblečení a boty větraly. Teď jsou narvaný v mrňavý skříňce, která má jeden pidiotvůrek, kterej to prostě neodvětrá. Je to o mokrých botách, oblečení i zpocených věcech na tv.

Malé děti ranní provoz u skříněk nezvládají. U nás např.není ani lavička, takže si sedají na zem. Ale i tam, kde je lavička, tak se každý cpe, aby si sedl před svojí skříňku, takže strkají a perou o místo. To u klecových nebylo. Prostě sis sedla a pověsila věci tam, kde bylo místo.

V klecové šatně byl dozor - vzhledem k tomu, že to bylo hodně průhledné, tak ta jedna učitelka viděla, co se kde děje. V šatně, kde jsou skříňky vidí prd, takže tam, kde začíná docházet ke konfliktu, to nevidí.

V klecové šatně si děti musely věci věšet. Nemohly je nechat povalovat. Do skříněk to často jen tak hází a vrší. Buď proto, že jsou malé a nemají disciplínu, nebo proto, že spěchají a strkají se s ostatními, kteří chtějí také do své skříŇky nebo proto, že se to tam prostě pověsit nevejde.

Skříňky jsou podle mých zkušeností vhodné od střední školy, kdy už většina dětí má jakous takous disciplínu a je schopna se dohodnout v malém prostoru.