Napíšu vlastní zkušenost: syn se s atopem vlastně už narodil. Doktoři radili mazat, mazat a zase mazat. A vyhýbat se velkým alergenům v jídle (ač neměl prokázanou potravní alergii)Také jsme pro něho hned dostali antihistaminika. Moc se mi nelíbilo je miminku dávat, ale věřila jsem doktorům, kteří tvrdili, že když budu důsledná, syn se atopu může zbavit. Byly období lepší a byly i horší (atop měl tendenci přelévat se až k vážným dechovým problémům, vypadalo to na astma). Kolem 7 roku se ale vše začalo zlepšovat, kolem 10 roku se kůže spravila. Dnes, v 15 letech, je zdravý (ťuk, ťuk).

Proč to píšu - znám několik dětí, které se soustavnou péčí z atopu dostaly. A nevím, jestli to není náhoda, ale jedna holčička, které matka odmítla antihistaminika dávat, má slabý atop i teď v pubertě.
u
Každopádně, kdybych se měla rozhodovat znovu, tak mažu a kapu antihistaminika, mažu a kapu, mažu a....