Takovy znam taky, ti jsou fakt roztomili. Zili si pomerne velmi dobře (barak na lukrativnim miste, několik aut, drahy dovoleny) a casem se ukazalo, ze si zili nad pomery a na nic z toho si vlastne nevydelali. Ale nejak ziji furt stejne, v tom samym baraku, i když jim uz papirove nepatri, mají ty stejny auta, ale taky nejsou jejich, jak to delaji, to je mi zahadou. Jejich veritele nevideli samozrejem ani korunu.

A to nejenom veritele z rad instituci, ale i kamaradi a sousedi, co jim pujcovali. Naposled me dorazili, když odjeli na dovolenou, protože pry měli v manzelstvi nejake problémy (asi z toho stresu z tech dluhu) a pry jim to poradil manzelsky poradce - jako, ze ta dovolena jim vylepsi vztah. Tak to aspoň zduvodnili kamaradovi, když po nich chtěl vrátit půjčku, ze ted nemaji, neb ty prachy utratili za tu dovolenou.

A pak taky byvaly svagr. Ten se do dluhu dostal taky sam, svoji nedisciplinovasti a da se rict nejakou nedospelosti. Všechny prachy vždycky hned rozhazel za kraviny, propil, občas nahazel do automatu, ale fakticky za 50 let života zadny majetek nenashromazdil. Klasicky největší dluhy mel na zdravotnim a socialnim a na danich. Manzel mu kolikrat dal prachy, at zaplati dane a tyhle věci, ale jemu se proste nemohly dat peníze do ruky. Utratil je, ani nevime za co, a dane nezaplatil. Tak jsme to pak ruzne platili za nej. Dotovala ho cela rodina - my, jeho stari rodice, svagrova ho nakonec vykopla, když uz jim exekutori bouchali na dveře, z alimentu v zivote nevidela ani korunu, všichni na prasky, ale svagr vysmatej, zadny problémy nevidel. Nikdy nezaplatil korunu na danich, ani socialce a zdravotnim , nemel zadny uspory, nic, jak si takovi lide predstavuji, ze budou zit v duchodu, to nevim.