švagr právě ukončil pětileté období osobního bankrotu... je pro mne typickým příkladem, jak se hodný člověk dokáže sám zničit...
kolotoč dluhů se roztočil, když se jako rozvedený rozhodl začít žít s novou ženou - ona už měla jedno dítě, všichni se sestěhovali do jeho bytečku 1+1, po nějaké době přišlo další dítě - švagr se chtěl "postarat" a tak si půjčil peníze na nějaké to vybavení - sedačka, pc, tv... ten rok nadělil (po delší době) i dražší dárky mámě k vánocům, na první pohled prostě trochu "začal žít"... nikdo z nás nezpozorněl, předpokládali jsme, že s novou rodinou omezil hospodu a tak mu zbývá konečně víc peněz...
že má problém, jsme se dozvěděli asi po roce, kdy se ptal, jestli by mu sourozenci nemohli půjčit asi 20 tisíc na překlenutí kontokorentu, stačí na jeden den, aby se přehoupl přes nulu a zase to převede zpět... my tolik peněz neměli k dispozici, švagrová ano - ty peníze už nikdy neviděla... když jsme začali dotírat, co se děje a jak můžeme pomoc, říkal, že je vše ok, že se jen zdržela platba, klasické kecy v kleci... později se přiznal, že má nějaký problém s telefonem - operátor po něm chce hroznou pálku - volal na podvodné číslo na půjčku, protelefonoval majlant... no a pak další a další nebankovní půjčky (banka by mu nepůjčila), sem tam prachy od rodiny, ale všechno polykaly čím dál vyšší úroky... žena ho opustila (ne kvůli tomu), dluhy zůstaly... nakonec ho můj muž přesvědčil, že bankrot je jediné řešení...