Koulicko presne tak. Pokud to je nekdo znamy, tak to proste ani neutajis. Zustane to s tebou porad, porad to o tobe nekdo vi. A tobe je treba smutno z toho, ze ti tenkrat nepomohl, nedokazal, nemohl, neumel pomoci. Ze ses potom s pachatelem vidala dal, protoze treba patril do tve rodiny nebo do okruhu blizkych znamych. Ze to byl clovek, ke kteremu i tvoje okoli melo nejaky vztah, pred tim i potom. A ty nevis ani neumis na to reagovat. Vlastne ani nechces. Nejlip z toho chces zmizet, ale treba pred rodinou uteces, jen kdyz ji vytesnis. Nekdy je fakt jednodussi na to zapomenout. Dryjada tady krasne napsala, ze vlastni mozek v tomhle byva milosrdny a zazitek zapomene nebo ho zkresli tak, aby se s tim dalo prezit. Stejne ten konstlivec muze kdykoli ze skrine vypadnout.