pamatuju si, jak jsem v první třídě dráždila učitelku - uměla jsem plynule číst, takže když se četlo společně, měla jsem přečtenou stránku dřív, než první spolužák překoktal první řádek... nudilo mě čekat, až se na mne dostane řada a tak jsem si četla dál, čuměla do blba, nedávala pozor... když jsem byla na řadě, netušila jsem, kde mám číst... pak jsem to vylepšila a dopočítala jsem si, jaká řádka na mne vyjde, tu si zatrhla a když na mně byla řada, přečetla ji - občas jsem se netrefila, bylo zase zle... pak jsem si (pro udržení vlastní pozornosti) četla dokola ten text a když na mně přišla řada, odrecitovala jsem svůj řádek zpaměti - prozradilo mě, že jsem při tom občas koukala z okna učitelka si na mne pořád stěžovala a vždycky mi to o to víc spočítala při psaní - jako dysgrafik jsem byla snadný cíl... dneska si říkám, že kdyby mě nechala místo čtení třeba trénovat "esíčka", bylo by to ku prospěchu oběma