V poslední době si uvědomuji, že se mi nikdy nezdálo, že “doma” je tam, co teď bydlím (10 let). Jako by si na to mozek nezvykl. Jako “doma” se mi zdá jen byt, kde jsem vyrůstala, všechny pozdější se mi vůbec nezdají. Občas se ocitnu v bytě z dětství a dospívání - babičky, kamarádky, atd. Ale v tom, kde žiju čtvrtinu života se svým mužem a dětmi nikdy. Přijde mi to zvláštní.