Terezo,

máme kamaráda, kterej by tu bez AD už asi nebyl, má to celoživotně (maniodeprese), je v ID, ale jinak FUNGUJE víceméně normálně. A má teď těžký časy (objektivně se mu v životě něco sype) a ZVLÁDÁ to, jako by to zvládal zdravej (tj. občas je z toho smutnej nebo rozhozenej, ale už to nejsou tak děsivý propady).

Prožívali jsme s ním doby, kdy "nebyl na prášcích", a bylo to děsivé, černé hlubiny mysli, a byť sebevíc chceš jako blízkej člověk, tak ho z toho prostě nemůžeš ani povytáhnout, je to jako byl na dně Macochy a Ty bys k němu seshora natahovala ruku. Tobě to ale asi nemusím vykládat.

Rady "vykašli se na AD" právě kvůli tomuhle klukovi považuju za strašně nebezpečný, protože ty jeho stavy byly tak děsivý a on tím tak trpěl, že bez nich by tu už asi nebyl, nevydržel by to.