Irmo,

mám zkušenost se stavem i netknutými AD , které mi dr, nutila (vrátila jsem je do lékárny, někdy mě baví ekologie)

Ty nemáš nemoc ani poruchu, ty máš stav duše a mysli odpovídající tomu, co se ti stalo.

Já jsem 3 měsíce jenom spala a řvala (taky jsem napsala tedy 3 příspěvky na Rodinu, aby mě někdo nechyt za slovo) a obstarala jsem v základu dítě. Pak jsem někdy i šla na vzduch ( s košem například) a začala jsem cca po 5 měsících chodit do práce , stále v zajetí jediné myšlenky a bezmoci.

No a pak jsem jednou viděla, že je hezky, pak jsem na něco dostala chuť, za rok jsem si koupila něco na sebe, za rok a půl už jsem měla chuť naplánovat něco na sobotu, po 3 letech a 3 měsících postupných kroků bez AD žiju hezký život. Vím a vždycky budu vědět, že jsem vdova, ale mám to solidně oplakané a mohu jít dál kamkoliv.