Já připravovala celou ZŠ, pak už si nějak svačil sám. Se svačinami a snídaněmi u dětí to bývá složitý. Nějak v tom jídle ještě nemaji vypracovanou disciplínu a člověk-rodič neví, jak a čím by se zavděčil. U nás svačiny často končily ve křoví pod oknem, jenže je občas donesl náš pes v hubě a docházelo ke konfrontaci. Brácha zase cpal svačiny, s láskou a péči připravené naší maminkou, do šuflete pod postelí. Než byl jeho zplesnivělý poklad objeven.
Já osobně se taky musela naučit snídat. Teď už bez snídaně být nemůžu a po ránu si fakt dopřávám. Někdy i u televize (Náš venkov, Polopatě). Ale úplně ty nejlepší snídaně jsou pod pergolou. Jak já se těším !!!