A rozumí mamka tomu, co jí říkáte? Dělá to maminka a táta sekunduje?

Nejdřív bych se ujistila, že mamka rozumí, co říkám, tedy bych mluvila jasně a v několika větách.
Ujistila bych se otázkou, zda rozumí tomu, co říkám.
Jak s malým děckem.
Je možné, že to vyvolá stejnou reakci jako u malého děcka.
Je dobré s tím počítat, že se bude nějak bránit...vydíráním, pláčem, vyhrožováním...
V některých dospělých tělech žije spíš malé dítě než dospělý moudrý rodič...říkám tomu soukromě, že prostě ta dotyčná nevyzrálá dušička vzala na sebe roli našeho rodiče...časem ji můžeme přerůst...ale role zůstává a je zmateční. Jsme jakoby moudřejší než rodič...uvnitř...a rozhazuje nás, že rodič jakoby zamrznul a nechápe.

Pokud by člověk toto přijal, že to tak může být, najde i cestu, jak s takovým rodičem jednat..., aby ten rozuměl a aspoň trochu respektoval. Ale stejně tak jako tak asi bude pořád zkoušet narušovat hranice.
Řešení podle mě leží zas v pochopení toho, že rodič se nechová tak, jak bychom od moudrého zploditele očekávali a možná nikdy nebude...ale může se naučit respektovat nás a naše přání.
(jak by se člověk choval v případě, kdyby takhle schválně "nechápal" děcko?)