Tilíku,

já bych Ti strašně ráda poslala na dálku nějakou energii nebo myšlenku, že NEDĚLÁŠ NIC BLBĚ, aby sis byla i vnitřně jistá a nenechala se vydírat.

Je mi jasné, že je to těžké a že rodiče vědí, na jakou strunu uhodit (zdraví) a přijde mi to od nich megahnusné (nebo spíš dětsky sobecky nezralé), protože zneužívají toho, že Ti na nich záleží.

Nebo spíš to vypadá, že se role otočily a pro tuto chvíli jsi ten dospělejší Ty. Zkus si představit, že tenrodič jsi vlastně Ty a oni jsou ty malé vztekající se děti, které se snaží dosáhnout svého za každou cenu, a Ty je máš sice ráda, ale ustoupit jim nemůžeš, protože by to bylo špatně.