Oni berou Tilíka jako malou holčičku, tý by nevadilo, že u ní stojí maminka při obědě a manžela s dětma k ní přibrali. Měla jsem stejnou tchýni, přišla jsem domů a ona seděla u stolu, odemkla si, jak byla zvyklá, když žil sám a nebyl doma, umyla nádobí, přinesla uvařený jídlo, já jsem byla nepříčetná, ale manžel se důrazně vymezil.

Stejně si až do své smrti myslela, že jsme malé děti, které musí hlídat, aby se jim něco nestalo, ale soukromí jsme si uhájili.