Tilíku, podobně se chovala moje babička k mojí mámě. Nemá to dobré řešení, bohužel, babičce nikdy nedošlo, jak ohavně se chová, ikdyž jsme si s ní o tom nesčetněkrát povídali i jako dospělí vnuci. Žádný rozumný argument nezabral, závěr vždycky byl, že ona to myslí dobře a že se nikdo nemusí urážet. My jako vnuci jsme ji dokázali s jejími nesmysly vcelku bez větších výčitek odmítnout, ale moje máma ne. Ikdyž se pohádaly, babička byla zacyklená, pořád si mlela svou.
Mámě to zničilo zdraví, pořád se cítila za babi zodpovědná, pořád cítila nějaké výčitky.

Doporučuju srovnat priority, ochránit sebe před výčitkami, neplýtvat energií na zbytečné vysvětlování, vyžadovat respekt. Je to jako výchova štěněte - vyplatí se důslednost. Jednou povolíš, malinko ustoupíš a ztratíš všechno, cos do té doby pracně budovala.
Nejde až tak o rodinné zvyklosti, jde o respekt. Maminka se musí naučit, že vy ji chcete vidět v sobotu a ne v neděli.