Výchozí situace. Já z rodiny, kde se dveře netrhnou, návštěvy přijíždějí i o půlnoci, příbuzní neplánovaně odloží děti a nahodile po několika dnech se pro ně vrací. Má maminka to miluje.
Manžel z rodiny, kam se nechodí na návštěvy a už vůbec NIKDY v neděli. Neděle je čas rodinného klidu a spánku. Je z práce unavený, jediný den na dospání je neděle.
Naši jsou v důchodu, mají neomezené množství času, bydlí daleko, ale velmi často v NEDĚLI nás neplánovaně navštěvují.
Jsme zralí na rozvod. Připravuji se na rozhovor s přecitlivělou, urážlivou mamkou - psychickou vyděračkou.
Poslední byl před rokem, když jsem zjistila, že přijedou v neděli: Mami, manžel je vyčerpaný, slíbila jsem mu, že v neděli nikdo nepřijde a může se vyspat. Přijeďte v sobotu, rádi Vas uvidíme. M:My se nezdržíme. J:Stavte se v sobotu... M:To jako k vám NESMÍME přijet?!... Dále komentáře, jak jiné děti mají rodiče rády. Náznak srdeční slabosti, další den vyprávění o tom, jak nespala.
Bylo mi z toho špatně... a stejně přijeli.
Byl na tom někdo podobně? Jak jste to vyřešili?