Já osobně jsem četla od malička, protože rodiče i prarodiče také četli. U nás čtou tak nějak všichni, celá rodina, všichni příbuzní. Takže je to pro mě naprosto přirozené. Od mala jsem chodila do knihovny. Když přijdu někam na návštěvu, všechno čtivé v dosahu prohlédnu event.přečtu.
U syna to samé - od mala dárky knihy, od raného věku chodil do knihovny. Přesto se mi zdálo, že moc nečte ač by už mohl (asi 9 let). Řekla jsem si hop nebo trop a číst prostě musel. Zadala jsem knihu, musel jí přečíst a něco mi o ní říci (namátkově). Od té doby asi nenávidí Knihu džunglí. Po pár vynucených knihách se rozečetl a už jsem mu do toho nezasahovala. Pokud by ani po těch pár vynucených nezačal číst, nenutila bych ho již. Někteří lidé prostě nečtou - ač osobně jich moc neznám.
Od učitelů v tomto směru neočekávám vůbec nic. I když jsem četla hodně a ráda, školní četba mě prostě nebavila, protože byla školní.
Číst v dnešní době, kdy je mnohem víc atraktivnější zábavy, je asi obtížnější. I výběr z přehršle nových a nových knih je asi obtížnější. Podle mě je ale vždy základ v rodině. Rodina jde příkladem. Učitel toho tolik nezmůže, ale flintu do žita by házet neměl a třeba v někom to čtenářské semínko zaseje.