Ještě k té dvojce, očkávám prostě pozitivní a inspirující přístup paní učitelky ke čtení, ne dávat to befelem, muset načíst, zadávat tituly a autory... respktovat děti a mít dobrý pedagogický přístup. Motivovat k čtení např. přečtení ukázky z knihy... (nevím, zda je ve škole prostor) nebo družině. Já jako dítě měla ráda, že nám družinářka po obědě četla. To ale fakt nevím, zda je v možnostech paní učitelky.
Měla jsem ráda jako dítě klasické čítanky s ukázakou, příběhem z některé knížky, to se mi opravdu líbilo.
Myslím, že by neškodila knihovny ve škole (v Praze tedy u nás vzhledem k dosahu veřejných knihoven zbytečná).
Jo a ještě mne napadlo organizovat výměnu knih (u nás máme např. ve školce polici, kam kdokoli může knížky dát a i si jakoukoli odnést), není to půjčování, ale dar. Ale je fakt, že ty )plně dobré knížky se tam moc neobjevují, ale někdy ano, když se tam odloží knížky po starších dětech nebo některé klasické tituly co doma měli např. prarodiče a rodiče je pro své děti nechtějí a někoho zase osloví.. no ale spíše u nás v Praze člověk narazí na tu výbornou dětskou literaturu v těch knihovnách.

Jo a naše škola dělá soutěž v básničkách )Pražské vajíčko ?), tak to si myslím, je také způsob, jak dětem zatraktivnit literaturu (často jsou básničky vtipné a prostě dobré). Kždé dítě si má nějakou vybrat a naučit (délku povin., ale přiměřená věku dětí).
Suplík tu tuším kdysi psal (něbo někdo jiný), že soutěže nemají být povinné, což je asi sprváně, ale u těch menších dětí mi přijde, že snad to povinné tolik nevadí. Je to spíše zábava, každý se nějakou naučí, odrecituje, tři nejlepší, které volí všichni postupují do školního kola... často rozhoduje tedy kvalita básničky, tak nevím, jak moc je to náročné pro děti, kterým rodiče s výběrem nepomohou, ale snad je zastoupí kdyžtak paní učitelka...