Yuki, my jsme třeba syna vedli ke čtení odmalička, už jako miminu jsem mu hodně četla a vyprávěla, později v batolecím věku si moc rád prohlížel knížky, vydržel klidně hodinu i déle poslouchat čtení před spaním od nás, knížky měl vždycky rád...my s manželem jsme oba jako děti četli hodně a čteme celkem ještě i teď, rozhodně to není o tom, že by nás doma s knížkou syn neviděl...a přesto od chvíle, kdy začal chodit do školy a naučil se číst, čte nerad, od nás si čtení občas poslechne rád ještě teď, ale ne už tolik jako dřív, ovšem sám knížku prakticky nevezme do ruky a to mu podsouváme cokoli, co by ho mohlo zajímat, dokonce i ty knížky o těch jeho milovaných vlacích obvykle prolistuje, prohlídne obrázky a tím to končí...čtení nesnáší...tak nevím, kde jsme udělali chybu...přečte akorát z donucení pár knížek do čtenářského deníku (a to ještě naštěstí může podle svého výběru, protože představa, že by přečetl třeba Lovce mamutů, které měli původně letos na seznamu, je dost utopie)....ale možná je to u něj tou dysfázií, doteď to dokázal dost kompenzovat, ale teď jsme ještě přišli na to, že pořád trochu vázne porozumění při čtení, takže je to čtení pro něj prostě asi složité a odrazuje ho to...když mu čteme my, tak dobrý, pokud čte něco sám, tak pokud je to delší text, tak za chvíli už neví, co čte...v SPC mi ten problém s porozuměním při čtení teď i potvrdili...bohužel je to začarovaný kruh, protože aby se to zlepšilo, tak to potřebuje trénovat, ale jelikož to vázne, tak to prostě nesnáší a je problém ho k tomu donutit...podsouvám knížky, které by se mu mohly líbit, hledáme nějaké zajímavé procvičování na PC apod...ale žádná sláva, nějaký velký čtenář z něj asi prostě nikdy nebude..., horší bude právě to učení ostatních předmětů, tam si prostě musí něco přečíst a naučit se to...leda bych mu to nahlas předčítala...