Tak za závazek manželství rozhodně považuju, samozřejmě za oboustranný. "Manželství jako oběť" mi z jazykového hlediska vychází tak, že se někdo obětuje už tím, že do manželství vstupuje ("obětoval se a vzal si ji"). To si myslím, že fakt dneska potřeba není.
Rozhodně nesouhlasím, že by situace typu "nemoc jednoho, kariéra, péče o staré rodiče, láska (jako cit, nikoliv nevěra) k někomu jinému, nebo proste jen odcizení" měly samy o sobě být dost dobrým důvodem k tomu, že jeden odejde od druhého. Samozřejmě chování jednoho, vzniklé třeba v souvislosti s uvedenými "krizemi" může být natolik nepřijatelné, že se dá zcela pochopit, že druhý to nevydrží (záleží na okolnostech).
Odcizení a láska k někomu jinému mi jako přijatelný důvod přijdou jedině, že pár nemá děti nebo jsou už dospělé, ale i tak bych to považovala spíš za selhání (na "rozmýšlení o lásce" by si měl člověk udělat čas před svatbou).