Úplného abstinenta, který se dobrovolně rozhodl, že pít nebude(jakože to není kvůli nějaké nemoci) znám jednoho. Nedá se o něm říct, že by byl suchar, i když vyložený bavič společnosti to taky není. Opilé lidi nesnáším(asi že jsem vyrostla s otčímem alkoholikem), jejich rádoby vtípky mi lezou na nervy a v jejich společnosti se cítím blbě. Zjistila jsem, že už mi poslední dobou vadí i mírně opilí. Sama se alkoholu nezříkám, ale piju hodně střídmě. Můj žaludek snese výrazně míň než hlava, takže se mi prakticky nemůže stát, že bych se opila. (To se mnohem dřív vyzvracím z podoby.)