Syn je soutezivy a to velmi. Je to jeho prirozenost. Taky ma neuveritelnou schopnost odhadnout lidi bez prirozene autority a lehce jim komplikovat zivot. To se stalo s trenerem fotbalu, syn vycitil jeho nejistotu a uz to jelo, strhl cely tym (v podstate prevzal roli vudce). Tad ma trenera, ktery je osobnost a syn maka a bavi ho to a trener z nej dostane to nejlepsi. I ve skole potrebuje pevne vedeni ale zaroven prostor k diskuzi.

Mezi klukama je hodne oblibeny. Treba rano ho privedu do druziny a v Tu ranu je kolem nej 5 kluku a cekaji co syn vymysli. V prvni tride vytvoril partu kluku, o hlavni prestavce hrali hry, a muj syn inicioval aby vzali do party autistikyho kluka s kterym si predtim nikdo moc nehral.

Ve skolkovem veku byl hodne fyzicky. Slovni komunikace byla moc pomala a namahava a na to nemel trpelivost. Ted je mu 8 a nevaha obcas pouzit sarkasmus, coz taky obcas nejaky dospely nelibe nese.

Mym cilem neni ho nejak zasadne menit, spis obrusujeme hrany a ucime lepsi komunikaci.

Popravde se O jeho budoucnost az tak nebojim, to spis mam Strach o moji az prilis empatickou dceru.