Nooo, tak zbytečně... asi to prostě má každý jinak.

Nic jsem nečekala, až to přišlo, a je to několik let jaksi nepřehlédnutelné. Každé dvě tři hodiny mě nejdřív sevře, pak zaleje horkem a hned nato poleje potem nával. Je to hodně nepříjemný, hlavně v noci, kdy to budí - zahodím deku, když to po pár minutách přechází usnu dřív než pomine pocit tepla, vzbudím se zas zimou... Přes den je to lepší, dá se přiměřeřeněji reagovat. Pokud tedy zrovna nesedím na nějakém jednání, kde prudké stržení vrchní vrstvy oděvu a otevření okna do mínus pěti působí poněkud klimaktericky

Venku běhám průměrně hodinu denně plus dost chodím pěšky. Přesčasy nedělám, doma se o nikoho nestarám (děti jsou již úspěšné), takže se obecně spíš flákám, než že bych se přepínala nebo stresovala. Psychicky jsem celkem v pohodě, i když většinou spíš smutná, ale taknějak vyrovnaně, smířeně.

Do rakve neskáču.

Předpokládám, že budu běhat po horách ještě za 20 let (je mi skoro 55), pokud tam tedy dřív nezahynu v důsledku úrazu, umrznutí apod...
Jsem na tom fyzicky myslím dost dobře (i když pořád něco bolí, úměrně věku a opotřebení), v důchodu počítám budu trochu pracovat a užiju si ho, dítě po 40 jsem chvíli měla dojem, že čekám a neděsilo mě to.................... no ale ty návaly FAKT JSOU