V červnu mi bude 46 a za 3 týdny má moje nejmladší 3 roky. Je to nejmilejší a nejpozitivnější dítě z těch mých pěti kousků. Jak říkají kamarádi - reklama na radost ze života... V těch 42 jsem chtěla i nechtěla, měla jsem pocit, že ještě nejsme kompletní, ale rozumově jít do 5.ditete se mi nechtělo... Dopadlo to tak, že přišlo, když jsem se o týden spletla (posunula) v plodných dnech. Těhotenství bylo náročné, porod taky, měla jsem rozstudováno, náročná práce (podnikání), barák nedodělaný, žádné hlídání, velké děti na VŠ... Je to mazlík, miláček celé rodiny... Přijde a "maminko, usměj se, mám tě moc ráda"... Ta malá mě drží, jinak by to byla už jen práce a starosti až do důchodu...