Žzeno, mě mamka opustila, na nějakou (dost dlouhou dobu pro šestileté dítě), vrátila se, ale opustila. Tátu už jsem neměla.
Taky vlastně kvůli muži, šla do neznáma...opustila všechno a všechny. A ty konce potom... Protrpěla hodně sama. Ale nepochopila nikdy, jak moc smutno mi tu bylo.

Vím její pohnutky a nemám jí to za zlé, ale taky to formovalo další část mého života...jako ztráta takového toho bazálního bezpečí. Zmizelo bezpečí, zmizel domov, zůstala nejistota.
Navíc jsem teda nesměla dávat najevo smutek a stesk.

Takže jo, je to tak, dítě se potřebuje opřít...mít svoje jistoty. Je super, když je ta jistota maminka.
"máma je máma" ...zní nějaký pořekadlo...