Koníčku, pravda má podoby velmi subjektivního vnímání...pravda objektivní ve vztahu asi ani neexistuje, jak by jí člověk změřil.
Všichni vnímáme tou svojí optikou a hledat soudce, jaké kdo měl kdy jaké pocity, co měl cítit, necítit? To ani nejde, nebo by to bylo nekonečný.
Jistý je to, že prostě co zasejeme, to sklízíme...a to beze zbytku...pokud sklízíme to příjemný a pozitivní, pak....

A já třeba bych byla ta poslední, co by mentorovala.
Jsem schopná vídat věci ze všech úhlů, z různých pohledů, jsem schopná pochopit i ty nejhorší a nejpodivnější pohnutky lidí a chápat je.
Leccos jsem prožila na vlastní kůži.

Jen jsem psala, že pokud je tohle zamilování v té čisté podobně chemického koktejlu, nemusí být vystřízlivění příjemné ani pro dotyčnou aktérku.
A třeba je to jinak...to se přece teprve uvidí.
Dobrý je neztratit i hlavu, no