Taodvedle, ale opouštět děti v tomhle věku taky není úplně košer.
On pak i člověk sklízí, co zaseje, časem...takže ukáže i čas...co my tady...stejně je teď, když je to celý rozvrtaný, dobrá rada drahá.
Každej se holt v týhle situaci snaží přežít...zklamání obrovský...a ještě jich bude, myslím. A možná i u zakladatelky, za nějaký nedlouhý čas.

P.S. - byla bych teď hodně, hodně, hodně s dětma...dávala jim moc lásky. Aby neměly pocit, že jsem je vyměnila...zradila. To vnímání dětí je subjektivní a křehký. A tohle se už nikdy úplně pořádně nenapraví, pokud se to pohnojí.