"samostatnost, to je moje velké téma, hodně důležité pro mě, vědomí povinnosti, schopnost stát si za svým názorem, i když to bude nepříjemné, schopnost snášet nějakou dobu nepříjemnou situaci, únavu, těžkosti a snažit se najít, to co mi jde a neztrácejí čas tím, co mě nebaví a v čem nikdy nebudu dobrý."

To jsou všechno věci spíš osobnostní, ne? Jasně že jdou trochu vypilovat, ale nejsem si jistá, jestli jsou hlavní?
A teda to ztrácení času je takové strašidelné. Jakože je život děsně krátký, tak nemám dělat to, co neumím, to je tlak na výkon jak Brno ... Když se k tomu přidá to snášení nepříjemností, to já pro svoje děti fakt nechci (ne, že bych to uměla 100% ovlivnit).

Vlastně mi potvrzuješ moji domněnku, že hlavní je být dostatečně sebevědomý na to, abych si svoje názory a odlišnosti ustál. Jít si za svým, i když proti všem, a pak si sám sobě umět odpustit, když to nevyjde. Ustát bez újmy tlak, že nejsem úderník, když nechci, že nejsem tak samostatný, jak by moje okolí chtělo.
Empatii mám až na druhém místě, protože bych si přála, aby se neobětovávali druhým.