Driv opravdu byl predpoklad, ze si muzes koupit vlastni bydleni jako mlady clovek a neslysim teda od nikoho

Len, kdy dřív to bylo?

Prožila jsem dětství v malém městě, v části, která vyrosla "na zelené louce", tehdy v letech 1990-1995 se tam najednou stavělo. Tehdy se stavělo s pomocí státu, tj. nebzúročných půjček. A stavěly tam samé mladé páry. Ale mladé, to znamená cca. kolem třiceti let a většinou už měly dvě děti školního nebo předškolního věku. A co vím, ti, které znám, tak do té doby bydleli s rodiči a rodiče jim i pomáhali. A skoro vždycky to bylo o tom, že my jako děti si musely vystačit sami, žádné dovolené u moře, žádné rodinné výlety, žádné tábory, prázdniny max. u babiček.

To je to, co jsem se snažila říct. Bydlení bylo dostupné jen s pomocí a zároveň bylo nutné se velmi uskromnit. Což je něco (aspoň mám takový pocit), že současná generace není ochotná přijmnout. Ten fakt, že nelze mít všechno a bez práce. Že prostě nejde si užívat cestování a bezstarostný studenstský život a zároveň mít hned zajištěné bydlení. Pokud tedy nejsem potomek Kellnera nebo někoho podobného.