Adi, už se mi zavírají oči, ale tohle mě nadzvedlo, tak ještě napíšu - ale asi to nebude mít moc formu..

Ve středu jsme byli na pravidelné půlroční kontrole u psychiatry, měla 20 min pohovor s klukem, pak se mnou. Její první otázka byla na učitelku z první třídy - teď je v páté - ptala se ho, kdo mu ublížil, koho se bojí a on jí odpověděl tuhle ženskou.
Budiž ti to varováním a hlavně pochvalou, že ho dáváš jinam, v těch dětech to fakt zanechá stopy.

Tenkrát jsem tu psala často, romány. Riška měl první záchvat v pěti letech, při horečce, dlouhý i s bezvědomím, odvezla ho rychlá, byli jsme měsíc v nemocnici - naštěstí mu sedl hned první lék, ale na úpravu dávkování, taky valproát, sirup Depakine, má ho dodnes.

Nevím, co ti poradit, zpětně jen vím, že tyhle potíže hrozně žerou čas a hlavně nervy, ta bezmoc, když vlastnímu děcku nemůžeš pomoct, když vidíš, že je mu ubližováno jakousi "vyšší mocí", když v tom plaveš, to je děs, to je živá noční můra, to je život k ho.. na houby, pro všechny.
Lítala jsem tehdy od vzteku k lítosti až k zoufalství - a věřím, že jsi na tom stejně.
Zpětně může člověk jen litovat, že něco neudělal - udělej, co cítítš, že je pro něj dobré. Jestli má z té učitelky nervy, nech ho už doma, nějak si to obhájíš - já jsem ho tehdy poslala na prodloužený víkend s našima a pro vysvědčení zašla sama, jen jsem ho vzala a odešla, beze slova.
Co se týká jejího chování, přístupu, psala jsem už tehdy, že tohle by mělo být trestné - tam není žádný dohled, z morálního hlediska nikdo neřeší traumata těch dětí do budoucna - každopádně něčí VINA nic nespraví.. A nejvíc miluju ty kecy, že my jsme museli - sedět s rukama za zády, secpat nechutné jídlo atd atd atd. My jsme museli, tak oni to taky zvládnou - NE! nás to mělo poučit a naučit vzepřít se a bojovat za ty své drobky.

Asi víš, že Riška je na tom o dost hůř, po nemožných a mnohdy až bizarních peripetiích šel do specky až ve čtvrté třídě, konečně máme klid (relativně). Jestli má tvůj syn "jen" epi, není specka zapotřebí (pokud nemá generalizované záchvaty). Jediná rada - zbav ho stresu a buď "milý prudič" - měla bys znát se s asistentkou, být s ní zadobře, ladit s ní synovu práci (např. co nestihne ve škole, doděláte doma, bez úkolů navíc), stejné postupy, to samé s učitelkou, aspoň jedna z nich by měla při vyzvedávání mít dvě minutky čas, aby ti s úsměvem řekla "dneska byl šikula, šlo to / dneska se nám nějak nechtělo, tak se doma mrkněte ještě znova na tu písanku" - když neřekne, stůj tam a ptej se.
Epilepsie je hnusná nemoc, je to mrcha, která se může projevit kdykoliv v jakékoli podobě - jemu, ale taky jim nebo mi a tobě - nikomu to nepřeju, ale ti lidi to neví!! (např. mám tu souseda, jehož syn měl první epi záchvat v 54 letech, bohužel v autě.. - žije, Id)
No a řeš to s neurologem - jak je nastavení těch léků vlivné na tu únavu, proč má zrovna takový lék, jak často chodíte na kontroly?

adi, už nevím, ale jsem nasraná, co je to za lidi, co si sakra dokazujou na těch bezbranných?!!
jo ještě jedna věc - dlouho jsem si myslela, že je to ve mě - že Riška kecá, přehání a ona se tak ke mě chová, že si za to můžu sama, takový submisivní postoj - jestli to máš taky, bleskově to zruš! Ta učitelka není víc než ty a buď to půjde v rytmu spolupráce nebo ať jde do háje. Fakt.