Přidat odpověď
Janinko, ono ty citlivější děti se bojí, že když nastane konflikt, nemá je pak ten blízký člověk rád. Já jsem vždycky dceři říkala, že se zlobím, protože neudělala tohle nebo udělala tamto, ale že i když se zlobím, mám jí pořád strašně moc ráda. Možná Tvoje dcera taky potřebuje něco takového slyšet...na Tvém místě bych zkusila jí říct, že omlouvat se nemám za co, ale nejdůležitější je, že se máte moc rády a právě proto jsi po ní chtěla, aby šla spát najedená, umytá a s čistými zuby.
Jsem hodně hodně trpělivá, ale někdy taky křičím... S křikem se děti setkají pravděpodobně i v běžném životě, aspoň na to budou připravený :) Radši si občas zařvu, než to dusit v sobě, a když to není na denním pořádku, nepřipadá mi na tom nic šokujícího. To je jen reakce na pár příspěvků zde, kde jsem četla, jak jsi "strašná matka", když občas zařveš :D
Předchozí