Ale jo, u některých lidí/dětí je to potřeba v určitých situacích.
Pochopila bych dcerku, že jí vadí usínat s tím, že se na ni máma zlobí, jsou takoví lidi, co nemají rádi konflikty.
Holt měla pocit, že jí bylo ublíženo, ukřivděno...to by rodič mít směrem k dítěti opačně neměl
a taky občas mívá, ale zas ty máš určitou povinnost za její bezpečí, výchovu, usměrnění a tak...a přesně to bych jí řekla. Že pokud člověk něco druhému provede, je velmi dobré a žádoucí se omluvit. Ale jsou případy, kdy to tak není, i když to ten druhý tak může vnímat. A že mám za ni zodpovědnost a taky že jí mám ráda, proto ji prostě vychovávat budu...
, to už bych dodala klidně i s pusou a pohlazením.
6tileté dítě je schopné pochopit, i když navenek to tak nemusí vypadat, ale co je důležité, být si UVNITŘ SEBE JISTÁ, že to dělám tak, jak je to "dobře"...že neselhávám....s tím jsem mívala občas problémy já...přemýšlela jsem, co jsem měla a neměla, přehrávala si to zpět...
Někdy, pokud byly děti fakt přetažené kvůli mně, vynechali jsme sprchování a občas i zuby, jen aby se unavený děcko dostalo co nejdřív do postele...na úkoly bych si třeba i přivstala...