Sorry, odcházím mimo. Jen částečně - své děti jsem cíleně a úmyslně vedla k víře. Ale jsou to svobodní lidé, kdyby se rozhodly nevěřit nebo věřit jinak, respektovala bych to. Jistě by mě to mrzelo, ale považ, jsem přesvědčená, že lze žít dobrý život i jako nekřesťan! Takže bych je nezavrhla, neoplakala ani neprikovala k sobě, aby musely se mnou.

Líbilo by se mi (ráda - to jsem použila o jablcich, ne o škole), kdyby se mě děti seznámily důkladněji i s jinou vírou, židovská je pro mě jako pro křesťana obzvlášť zajímavá.