Prosím o radu, protože jsem opravdu zoufalá. Nejstarší dceru,kt. mi dělá velké starosti, máme od jejího 1,5roku v náhrad.rodin.péči. Doposud jsme nemuseli řešit žádné závažnější potíže. Byli jsme harmonická rodina, tři krásné děti... najednou nastal zvrat, na kt. jsem nebyla připravena. Doma mám CIZINCE. Nerozumím jí, nechápu ji, mezi námi stojí obrovská zeď. Velké odcizení... Jak je to možné?? Děsí mě to. Moje malá holčička, kt. jsem tak hýčkala a dávala jí nejvíce ze všech dětí... Zlom nastal nyní v 8.třídě, problémy ve škole, návrh na trojku z chování za kouření ve škole a nevhodné chování, prospěch dvě čtverky, neustálé stížnosti, jak je drzá, nepozorná, narušuje výuku atd. Náznaky začaly už v 7.třídě, okamžitě jsme řešili s PPP, podle posudků adhd lehčí forma forma, 2.stupen podprůrných opatření (narážíme bohužel na nulovou vstřícnost školy, resp.třídní učitelky a dalších učitelů, problém školy na malém městě, změnu školy dcera kategoricky odmítá)... Marně se ji snažíme motivovat, aby se ve škole chovala lépe, aby se snažila zlepšit si prospěch, protože za chvíli se bude rozhodovat o tom, jakým směrem dále nasměřuje svůj další život, apatie, naprostá apatie, všechno je jí jedno... Odmítá, abychom jí s učením pomohli. Odmítá vlastně veškerou komuniakci s námi, jako by se nám vyhýbala. Nejsme schopni se dohodnout na respektování pravidel, neustále je porušuje (pozdní příchody domů, neplnění domácích povinností atd...), sice se následně omluví, ale vzápětí udělá to stejné znovu. Nejvíce mě ale děsí to odcizení... nechce se mnou vůbec o ničem mluvit, odtahuje se ode mě... A to ještě nedávno měla potíže s tím, že se od nás nedokázala odpoutat, nebyla schopna jet na školu v přírodě, opustit nás, přespat sama někde jinde mimo domov, velká fixace na nás. A najednou druhý extrém, odcizení, vzdálení. Domluvy nepomáhají, křik, zákazy a vyhrůžky už vůbec ne, ani po dobrém, ani po zlém. Můžete prosím někdo poradit, jak řešit situaci? Jak k sobě najít cestu?