Na snění a představách byla vlastně založená povídla Ladislava Klímy Slavná Nemesis. Děj se vždy nějak rozběhl, pak se dostal do jakýchsi šílených obrátek a potom - střih - sen, představa - je to jinak. A pak se zase ten domněle už reálný děj rozběhl a znova. Poněkolikáté už mě to unavovalo, vlasně už si pořádně nevzpomínám, jak to skončilo.
Jinak si taky myslím, že koncept "ulhaného vypravěče" může fungovat, pokud se dobře napíše. Akorát možná po dočtení zůstane pachuť - nebo chuť to přečíst ještě jednou, s otevřenýma očima.