Jednou u detektivky ale název si nepamatuju, kdy z toho vyšlo že vrah je nakonec ten "vypraveč", se pak přiznal:) Ale jako takový nefér mi to přišlo, jelikož to vysvětlilo věci které mi celou dobu vrtaly hlavou a ze zvědavosti jsem to zhltla. "Řešení" záhad že lže vypravěč mi prostě nesedlo a přišlo takové, prostě chyták na čtenáře.

A ještě si pamatuju jeden francouzský film, nevzpomenu si název, ale ten byl zas celkem dobrý. Nejdřív příběh vyprávěný z pohledu dívky, něco jak červená knihovna, jak se zamiluje, jak on ji také miluje, dávají si dárky, psaníčka, jak jsou spolu atd.. No a pak to vezme otočku a vyprávění jede znova, ale z "jeho pohledu". A z toho pak vyjde že ona je vlastně stalkerka, psychicky nemocná, co mu ničí život, obtěžuje, myslím že i srazí mu ženu na motorce. Ale bylo to dobře napsaný i natočený, tohle se mi zas celkem líbilo, to překvápko, jak ten pohled její a pak reality je naprosto jiný. Stejné situace, ale úplně jiné vyznění.