Přidat odpověď
Přijde mi, že většina pořádkumilovných lidí (nebo aspoň většina těch, co znám já), je hrozně na nervy, když ten pořádek nejde podle jejich představ. Třeba Kondo musí dle mého šílet z vlastních batolat, co chodí a vytahují ponožky dokonale postavené na špičku v šuplících a její manžel určitě nemá všechny štětiny zubního kartáčku rovnoběžně se spárou na dlaždičkách.
Půlko, ale houby. Mě je třeba jedno, co mají děti ve svých pokojích a svých skříních (vlítnu tam 2x do roka, když mají třídit a přehazovat sezónní oblečení, to je seřvu že tam mají bordel a šlus), pokud tam něco nehnije, že jo.
Dokonce si představ, že jednu skříň máme s mužem napůl - jeho polovina je chaos a chumel, moje jsou komínky. Já mu do jeho systému nelezu, to je jeho prostor.
Předchozí