Doly a to jsem v invalidním důchodu do konce života a měla jsem nárok i na výživné pro mě a nic z toho jsem nežádala. Nerada podrážím nohy a jednám s lidmi čestně a dle svědomí. A těžko se smiřuji s tím, že s tímto postojem dojdu akorát tak do řiti.
Oni se stanou zapšklými, zlými, vůbec nevím proč. Máme přeci děti. A chtěli jsme je. A skvělé děti. Tak proč mezi sebou bojovat??? Nikdy tomu neporozumím. Plná zášti bych měla být já, vím jak to bolelo a jak jsme všichni brečeli když odcházel. Místo toho jsem nejhorší já. A ta jeho milovaná řekla mým dětem, že mě ani nikdy tatínek nemiloval.