No, odpor je mu houby platny, soudni rozhodnuti bude soudni rozhodnuti. Nechtěl se domluvit slušně a lidsky, tak má smůlu. Už si od něj nenechám nic líbit. Mám už dost jeho věčných obecných útoků a obvinění. On si myslí, že když se s ním nehádám a neprosím ho na kolenou o slitování jako boha, tak že se ho bojím a vyzrál na mě. Jenže já se ho nebojím. Jen se nehodlám vysilovat zbytečným dohadováním s jeho veličenstvem, které stejně nikam nevede. Soud vezme důkazy, sečte, odečte podtrhne a vydá rozsudek.

Já v rámci terapie do toho zařízení docházím jako klient. A okukuju, jak to tam na mne působí. Zatím to dávám. Ti lidé nepotřebují soucit, ale pomoc. A nedáváš jim kus sebe, ale jen jim předáváš pomoc od té organizace. Je to velmi různorodé. A potřebné. A smysluplné. Konzultovala jsem to už i s psychiatričkou. Nevidí v tom problém, právě pro to, že jsem to zažila. Samozřejmě je to ještě otevřené. Mám i další představy, co bych mohla se svou pobořenou psychikou zvládat.