Já to mám jako u Vánoc nebo narozenin. Nikdo mi žádný povel nedal - ostatně, komu ano? Jako skoro celoživotní bojovnice proti přibírání (mám debilní metabolismus a tělo, co by tloustlo snad i po pampeliškách) beru Silvestr jako den, kdy je zakázáno řešit, co jím A takových neomezovacích dní je v roce fakt málo. Prostě si s rodinou uděláme chlebíčky, se kterými se jindy odmítám patlat. Hrajeme hry, na které jinak míváme chuť a čas (snad jen o dovolené a některých víkendech). A užívám si vděčnost, že jsme se dalšího Silvestra (jako i třeba narozenin) ve zdraví dožili. Zatím ani nemám depky z narozenin, vždyť jsou jen důkazem toho, že jsem přežila další rok. Žehrat na věk mi připadá jako rouhání, co by za to stejně staré (i mnohem mladší) holky, které třeba bojují s hnusnou nemocí, daly? Mě teda trochu vadí i kecy na Vánoce, jako že už mají být za námi. Vždyť stačí k sobě shon a stres nepouštět, do nákupáků nechodit, úklid a cukroví neřešit - ne nad rámec toho, co je nám příjemné. Asi mi dost pomáhá odstřižení od všech, co podobné věci hodnotili či přímo vyžadovali.