Můj manžel je na večírcích velmi často. A to se ještě snaží na co nejvíc jich nejít, ale tak nějak to patří k jeho práci. Já jsem ráda, když jde, protože nemusím vařit a mám pohodový večer.
Já nechodím, protože mi to nestojí za ty řeči. Ano, poslouchám, že mám chodit na společenské akce, abych navazovala kontakty, našla novou práci ..., jenže když už někam jdu (hlášeno tak měsíc dopředu), tak mám najednou pocit, že všechno, co bychom chtěli dělat jde jen v tom termínu. "Jo, to jsem myslel, že bychom mohli jít na večeři, ale to tam ty máš ten večírek", "Mohli jsme se sejít s XY, ale to ty máš ten večírek".
Před akcí navařím, napeču, zabezpečím odvozy dětí, ale i tak poslouchám, rádoby vtipné poznámky "děti, co budeme ten večer dělat, až maminka půjde pařit", "Co budeme jíst, až maminka půjde pařit" ... maminka jezdí na pařicí akce autem a jezdí domů o půlnoci, takže opravdu nejde o návrat opilce a těžká opilcova rána.
Takže raději nikam nechodím, fakt mi to za to nestojí.