"Úplně nerozumím tomu, kde se bere to přesvědčení, že rodina je jen podřadný přívěšek, chyba na kráse zaměstnance, a že na firemním večírku je rozhodně větší zábava, než doma s manželem. To snad leda tehdy, když jim to doma příliš neklape, ne? Myslet si, že se mnou jako kolegyní, se bude nějaký chlap bavit radši, než se svou manželkou je teda fakt uvažovaní hodno dospělé ženy."

Promiň, ale to mi připadá úplně scestné, leda byste měli ve firmě nějakou patologii.

To, že si člověk občas rád popovídá nejen s manželem/manželkou, ale i s kolegou/kolegyní, přece proboha neznamená, že by jim to doma neklapalo , akorát jsou témata, na který si s manželem nepokecáš (protože třeba dělá v jiným oboru a nic o nich neví), kdežto ten kolega v tom "jede" s Tebou a můžete se, pokud jste oba třeba zoologové, půl hodiny bavit o specifikách trusu mrože na Aljašce, což by manžela právem unudilo k smrti. Nebo o vývoji na vaší pobočce v Aši, o které manžel vůbec nic neví, ale pro Tebe a kolegu je to zajímavé.

Napadají mě mraky věcí, o kterých si člověk velmi rád popovídá i s někým jiným než s partnerem, přičemž to ani v nejmenším neznamená, že by mu to s tím partnerem neklapalo.

Bavíme se předpokládám o jednom večírku ročně (případně víc, ale o kolik víc jich tak normální člověk před Vánocema vymete), to je dejme tomu pět hodin.

Fakt mi přijde absurdní z toho, že se člověk něčeho takovýho zúčastní a dokonce, považte, RÁD, a ti lidi mu tam nejen nejsou protivní, ale s potěšením si s nima popovídá, vyvozovat, že jsou pro něj zajímavější než manžel nebo dokonce že mu manželství nefunguje.