Jsou vánoce, přišla řeč na soudržnost rodiny (i širší), mně to přijde moc hezký, když se to povede, tak jsem se zamyslela, jak se to vlastně dělá, jakej je to mechanismus, že se aspoň občas sejde i ta širší rodina a pořád o sobě vědí?

Podle toho, co vidím okolo sebe, tak tam vždycky je někdo (prakticky vždycky ženská), kdo to "dává dohromady" a je taková duše toho celýho - ne že by se ti ostatní nepodíleli, ale hlavní iniciátor je tahle osoba.

Je to vždycky ona, kdo si vzpomene, že strejda Karel má narozeniny a vezme telefon a zavolá mu, že Marušce by se mohly hodit hrušky, který se urodily... prostě takový ty drobnosti, který tomu Karlovi a tý Marušce daj pocit, že se na ně myslí a že na nich záleží. Je taky trochu splachovací a pokud se Karel nebo Maruška dopustí nějakýho drobnýho faux pas, tak je sice za rohem trošku pomluví, ale vzápětí jim to odpustí. A nelituje energie občas něco u sebe uspořádat, někoho pozvat... A ti ostatní zdatně sekundujou, určitě to není tak, že by se jen vezli, jen tím hlavním organizátorem, u kterýho se sbíhaj všechny nitky, je tahle osoba.

Taky se často stane, že když už není (zpravidla to je maminka/babička rozvětvenýho rodu), tak není, kdo by po ní převzal tu štafetu, a ti lidi se od sebe trochu vzdálej.


Je to taková magie (což je co říct, když to řeknu já prozaik), strašně se mi to líbí a pokud se mi to povede, tak bych chtěla jednou k něčemu takovýmu taky přispět.

Pozorujete okolo sebe taky něco takovýho, a jestli jo, líbilo by se vám být jednou tím iniciátorem? Nebo v tom vidíte nějakýho zakopanýho psa a nestáli byste o to?