U nás opravdu musí být nejhůř, aby nám někdo děti pohlídal (předškolák a školák). Třeba 1 rodič v cizině a druhý vážně indisponovaný. A i tak je to jen na cca 2-3 hodiny za týden a je třeba to domluvit pár dní dopředu a není jistý úspěch.

Jo, pomáhají nám, že třeba koupí dohodnutý dárek dítěti - někdy ho my musíme koupit a oni nám ho proplatí (finančně nestrádáme).
U nás jsou hlavní problém děděčkové, kterým naše děti nevyhovují, nepřejí si, aby je babičky hlídaly - protože pak nemají svůj klid a babičky jim pak tolik nedělají služku. Dokonce jedno moje dítě nechce být s jedněmi prarodiči v kontaktu, s dědou nevychází. S dítětem o tom mluvím, nevím, jestli o tom promluvit i s dědou.
Ale kdyby naše děti rázem osiřely, určitě by to bylo to "nejhůř", kdy by se rodina spojila.

Nic jiného než občasné pohlídání nepotřebujeme a i v krizi to je problém. To spíš pomůžou sousedky než rodina. Takže my od rodiny v tomto směru neočekáváme nic.
Jinak rodině pomáháme s čím je potřeba, různé odvozy, zalévání kytek, vyzvedávání věcí, rekonstrukce, návštěvy u osamělých důchodců.