já sama nevnímám hlídání vnoučat jako otázku samostatnosti a nesamostatnosti. To je o vzájemné rodinné pomoci, samozřejmě s mírou.
Byla jsem překvapená, když mi moje mamka, cca dva roky před důchodem řekla, kolik jejích spolužáků a spolužaček splácí "dětem" dluhy. A ve valné většině nešlo o neštěstí, do kterého se "mladí" nečekaně dostali. Šlo o nákupy, u kterých se dopředu dalo čekat, budou problém. I když šlo o pořízení nového bydlení. Měli velké oči.
Nevím jak dopadnu jednou jako babča já. Sama se teď ale snažím o to, abych děti netahala vždy z bryndy. Třeba když se jim nedostává peněz (kapesné dostávají dostatečné), úplně je nezachraňuji. Ať se poučí a uskrovní a příští měsíc lépe hospodaří. Nicméně je těžké jako rodič nepomoci, byť dospělému dítěti. Ale pravidelné finanční výpomoc vidím v okolí často. Sama jsem nastavená jinak. Myslím, že rodina si má opravdu pomáhat v nouzi. Ale pokud na to nemám, tak stačí jet na levnější dovolenou po ČR, než si od důchodců rodičů půjčovat (a pak nevracet) na dovolenou k moři... fakt tyhle případy znám z okolí..