neposoudím, co je nebo není normální u cizího člověka, kterého neznám... znám případy, kdy se jedná o soužití dospělého s rodiči (a popravdě syn je spíš tím, kdo se stará), ale znám víc případů mamahotelu - bratránek třeba žije s rodiči dodnes (39), maminka mu vaří, nakupuje, pere, dělá svačinky, uklízí a když mu dojdou peníze, maminka mu přidá... holomek doma nehne prstem, bez váhání sežere tátovi svačinu do práce, výplatu má jako kapesný, ačkoliv má vyšší příjem než máma... a ještě pořád tvrdí, že doma je jen kvůli mámě, aby nebyla smutná a jak ho potřebuje (má problém i koupit pečivo po cestě z práce)... já bych ho hnala holí, ale teta je fakt spokojená, že má chlapečka doma
v práci zase vidím, jak hodně je znát, když kluk z domu vypadne - máme tu kluky mezi 20 a 30 lety a ten přechod je hrozně poznat... obvykle skončí krabičky se svačinkou a obědem, po čase se zase objeví (už vlastnoruční), přijdou na přetřes debaty o jídle, vaření, úklidu a kluk najednou jakoby ožije, nabyde sebevědomí
já osobně jsem zastánce časného osamostatnění - jako nejhorší dobu svého života vnímám čas, kdy jsem se vrátila z intru po maturitě k rodičům, nevydržela jsem ani dva roky a zase jsem vypadla, už napořád a i když své rodiče miluju, děkuju bohu za každý z těch víc jak 100 km mezi námi