Mně to divné připadá, ale já jsem asi v tomto divná. Od mlada jsem strašně toužila od rodičů vypadnout a být free. Abych si mohla dělat co chci, kdy chci, jak chci a nikdo mě neprudil a nekomentoval. A to naši byli hooodně liberální a svobody jsem měla dost a dost. I já jsem byla ráda, když se syn osamostatnil brzy, vedla jsem ho k zodpovědnosti a samostatnosti. Odpoutání od rodičů pokládám za známku dospělosti. Znám lidi, kteří bydlí u rodičů. Znám lidi, kteří si denně s rodiči telefonují. Znám lidi, kteří se neodpoutali celoživotně. A mně osobně to divné a nepřitažlivé přijde. Ale chápu, že každý to má jinak.