Neuměla bych se tenkrát rozhodnout tak, že bych ho dala někomu cizímu.
Otec dítěte, no jo, asi kdybych mu zavolala, že je to fakt akutní přijel by. Ale já si do poslední chvíle nemyslela, že to bude tak hrozný. Do autobusu jsem vstupovala s tím, že mi je blbě, ale ještě mi bylo tak nějak normálně blbě, až když jsem pk vystoupila, nemohla jsem udělat krok.
Mimochodem, to že jsem někdy zůstala doma s jedním dítětem, malým a bylo mi příšerně zle, se stalo ještě párkrát, manžel prostě doma často není. A říkala jsem si, co bych vlastně měla dělat, v takový chvíli, jestli ti existuje nějaká taková služ, která by přijela, obstarala nejdůležitější, nakrmila dítě, uvařila a tak.