Jahalo,

když Ty to děsně dramatizuješ ("když jsi jediný co může š nevím něco udělat tak to udělat musíš").

Chápu přispěchání na pomoc kvůli něčemu vážnému, ale opravdu je kašel vnoučete něco, u čeho by mělo být prarodiči blbý odmítnout se vším praštit a přispěchat z druhého konce republiky?

Ráda bych měla s dětmi v jejich dospělosti takové vztahy, aby do nich vůbec nepatřilo "je mi blbé odmítnout". To si myslím, že je totálně nezdravý - buď teda radostně přispěcháš klidně i z toho druhýho konce republiky, protože zrovna můžeš, a uděláš to pro to dítě RÁDA, nebo by Tě to dítě vůbec nemělo stavět do situace, aby Ti to bylo blbý.

Myslím, že známkou zralých vztahů je i možnost odmítnout, pokud se Ti něco nehodí, aniž by Ti to ten druhej přičetl k tíži.

(samozřejmě že k tomu patří i to, že když Ti to nečiní problémy, tak ty vztahy normálně pěstuješ a nabízíš)