Naše děti nás taky zrovna nevyhlížejí, jsou rádi, že mají klid
. My jako děti přišly ze školy a běžely jsme ven, vlastně jsme měly ze dnešního pohledu obrovskou volnost. Nebyl mobil, rodiče nás během dne ani sehnat nemohli, když přišli domů, ani jsme doma nebývali, netušili, kde přesně jsme. Sami jsme běhali po celém městě. Sama si to dnes neumím představit u svých dětí.
Tehdy ty volné dny tolik nebývaly, ale mám pocit, že by dřív rodičům vůbec nevadily, dítě by zůstalo doma, dokud by rodiče nepřišli z práce nebo by šlo ven, dnes máme pocit, že je musíme mít každou minutu pod kontrolou. Nebo pocit, že když už jsou doma, my jim musíme poskytnout nějaký zážitek, což se dřív fakt neřešilo.