Žženo,

když jsme si pořídili děti, udělala jsem ve svém životě dost zásadní změny, abych se jim přizpůsobila. To znamená, že jsem se na dost dlouhou dobu vzdala něčeho, co bych byla dělala ráda, abych měla prostor na ně.

A až odrostou a osamostatní se, tak bych měla i nadále zůstat viset na hřebíčku a být jim plně k dispozici, kdy si vzpomenou když už budou dospělí a soběstační?

A proč bych to vlastně přesně měla dělat? Pokud někomu nebude stačit, že mu budu k dispozici PO DOHODĚ PŘEDEM a tehdy, kdy se to bude hodit mně, a ne primárně jemu, tak holt ať si o mně myslí, že jsem sobecká kravka, přijde mi to lepší takto s možností žít si po svým, než se snažit vyhovět sobečkovi, kterej se ještě nenaučil, že je dospělej a svět se netočí jen kolem něho.